Historie mojí krajiny, severních Čech

Okolnosti vymření bezesporu nejdůležitějšího českého vládnoucího rodu jsou jistě zajímavým počtením. Autor se zabýval nejen posledním panovníkem z tohoto rodu, tedy Václavem III:, ale své povídání začíná zeširoka nejdřív krátkým shrnutím všech přemyslovských panovníků a knížat a podrobně potom začíná popisovat osud Přemysla Otakara II., v jehož době se působení posledního přemyslovské krále Václava III. neúprosně blížilo a s ním především okolnosti, které mu předcházely. Po bitvě na Moravském poli a především po devastujícím pobytu Braniborů v Čechách byly české země zchudlé nejen územně ale i fakticky. Následovalo období, snahy nového českého krále, Václava II. o stabilitu země a její rozšíření o Polsko a Uhry. Zde již začala figurovat postava mladého královského syna Václava III., který se jako Ladislav V. stal uherským králem. Spory o uherský trůn byly ale vleklé a to i po korunovaci a poté co opozice vůči českému panovníkovi rostla nejen v samotných Uhrách, ale i v Polsku, odjel Václav III. ze země. Z taktického hlediska bylo pro přemyslovce důležitější Polsko, jako království lépe udržitelné, uherské koruny se tedy vzdali. Snaha Václava II. tedy byla zachovat alespoň polskou korunu, kterou po jeho smrti spolu s královstvím českým zdědil syn Václav III. V Polsku se však začal vzmáhat Vladislav Lokýtek, který měl o polskou korunu zájem. Poté co Lokýtek dobyl královský hrad v Krakově, který byl držen českou posádkou, začal Václav sbírat zemskou pohotovost. V červenci 1306 se vydal do Polska, jeho první a bohužel poslední zastávkou na tažení byla Olomouc, kde byl zabit. Byl zavražděn v necelých sedmnácti letech, dožil se tak nejnižšího věku ze všech českých panovníků.