Marie Stuartovna (Stefan Zweig)
MARIE STUARTOVNA
Autor: Stefan Zweig
Nakl.: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1966
Knížka vypráví o krátkém a pohnutém životu skotské královny
Marie Stuartovny a především o jejích vleklých sporech se sousedkou Alžbětou I. Autor
především zkoumá jaké vlastnosti učinily z Marie postavu tak velkou a tragickou.
Knížka obsahuje samozřejmě hlavně fakta, ale moc se mi líbilo podání těchto informací,
které mohou být pro někoho nezáživné, ale z autora čiší zájem, který ho k tématu
táhnul.
Nedá mi to napsat kousek ze závěru knihy, který je obzvlášť pěkně
napsaný, jedná se o popsání vězení, v kterém díky Alžbětě Marie strádala víc
než 20let. Nešlo o to, že by se k Marii anglická královna chovala jako k obyčejnému
vězni, Marie se měla dobře. Ale jako pyšné a velmi vášnivé ženě Marii nejvíc chyběla
svoboda a právě proto tolik strádala, i když jí na oko téměř nic nechybělo.
Mnohé věci se během
těchto let mění, ale vždycky jen malicherné a nedůležité. Někdy je Marie Stuartovna
zdravá, jindy nemocná, jednou se objeví
naděje a stokrát přijde zklamání. Hned s ní jednají přísněji, hned zase
trochu zdvořileji, jednou píše Alžbětě zlostné dopisy, potom zas něžné, ale v podstatě
v jejím životě přece jen stále zůstává dráždivě korektní jednotvárnost,
týž ohmataný růženec bezbarvých hodin, který j bezútěšně klouže mezi prsty. (…)
Se zlomyslnou vytrvalostí krouží okolo hvězdy, měsíc a slunce, nadchází noc a
den a měsíc a rok, říše zanikají a vznikají nové, králové přicházejí a
odcházejí, ženy zrají a rodí a uvadají, svět se neustále mění. Jen tento jediný
život leží bez konce ve stínu, odříznut od kořene a kmene, nenese už květy ani
ovoce. Pomalu a stravováno jedem bezmocné touhy uvadá Marii Stuartovně mládí a uplývá
život.
Život Marie je tragický už jen tím, jak je krátký. Ne
nezemře mladá, smrt jí čeká až po čtyřicítce, ale je to později než by si
přála. Krátký má opravdový život, který se nepočítá na roky, ale na zážitky,
štěstí, prožitky. Královna, kterou všechny důležité události překvapily moc
brzy skončila svůj život v pětadvaceti letech, v té době se stala
Alžbětiným nedobrovolným zajatcem. Věznění se nejdřív zdálo spíš jako hostění,
ale přišla chvíle kdy už nebylo cesty zpět. A boj dvou hrdých žen skončil
pochopitelně výhrou té mocnější, která ale nejednala čestně a tak vysvobodila
bývalou skotskou a na krátký okamžik i francouzskou královnu z tohoto věznění
až poprava.