Historie mojí krajiny, severních Čech

MARIE STUARTOVNA

Autor: Stefan Zweig

Nakl.: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1966

Knížka vypráví o krátkém a pohnutém životu skotské královny Marie Stuartovny a především o jejích  vleklých sporech se sousedkou Alžbětou I. Autor především zkoumá jaké vlastnosti učinily z Marie postavu tak velkou a tragickou. Knížka obsahuje samozřejmě hlavně fakta, ale moc se mi líbilo podání těchto informací, které mohou být pro někoho nezáživné, ale z autora čiší zájem, který ho k tématu táhnul.

 
Nedá mi to napsat kousek ze závěru knihy, který je obzvlášť pěkně napsaný, jedná se o popsání vězení, v kterém díky Alžbětě Marie strádala víc než 20let. Nešlo o to, že by se k Marii anglická královna chovala jako k obyčejnému vězni, Marie se měla dobře. Ale jako pyšné a velmi vášnivé ženě Marii nejvíc chyběla svoboda a právě proto tolik strádala, i když jí na oko téměř nic nechybělo.

Mnohé věci se během těchto let mění, ale vždycky jen malicherné a nedůležité. Někdy je Marie Stuartovna  zdravá, jindy nemocná, jednou se objeví naděje a stokrát přijde zklamání. Hned s ní jednají přísněji, hned zase trochu zdvořileji, jednou píše Alžbětě zlostné dopisy, potom zas něžné, ale v podstatě v jejím životě přece jen stále zůstává dráždivě korektní jednotvárnost, týž ohmataný růženec bezbarvých hodin, který j bezútěšně klouže mezi prsty. (…) Se zlomyslnou vytrvalostí krouží okolo hvězdy, měsíc a slunce, nadchází noc a den a měsíc a rok, říše zanikají a vznikají nové, králové přicházejí a odcházejí, ženy zrají a rodí a uvadají, svět se neustále mění. Jen tento jediný život leží bez konce ve stínu, odříznut od kořene a kmene, nenese už květy ani ovoce. Pomalu a stravováno jedem bezmocné touhy uvadá Marii Stuartovně mládí a uplývá život.

 
Život Marie je tragický už jen tím, jak je krátký. Ne nezemře mladá, smrt jí čeká až po čtyřicítce, ale je to později než by si přála. Krátký má opravdový život, který se nepočítá na roky, ale na zážitky, štěstí, prožitky. Královna, kterou všechny důležité události překvapily moc brzy skončila svůj život v pětadvaceti letech, v té době se stala Alžbětiným nedobrovolným zajatcem. Věznění se nejdřív zdálo spíš jako hostění, ale přišla chvíle kdy už nebylo cesty zpět. A boj dvou hrdých žen skončil pochopitelně výhrou té mocnější, která ale nejednala čestně a tak vysvobodila bývalou skotskou a na krátký okamžik i francouzskou královnu z tohoto věznění až poprava.