Historie mojí krajiny, severních Čech

Alžběta I.

Alžběta I. (angl. Elizabeth I, 7. září 1533 – 24. března 1603) byla královna Anglie a Irska. Byla jednou z nejvýznamnějších monarchů na anglickém trůně vůbec, doba její vlády se (nejen) v oblasti dějin anglického umění označuje jako zlatý či alžbětinský věk. Alžběta se po celou dobu své vlády, kterou započala 17. listopadu 1558 svým nástupem na anglický trůn, odmítala provdat a určit svého nástupce, byla pak proto nazývána panenská královna. Tato skutečnost symbolizuje její odhodlání celý svůj život obětovat za dokonalou vládu Anglii a nedopustit vnější politické ohrožení země.

Alžběta pocházela z vládnoucího rodu Tudorovců, byla dcerou krále Jindřicha VIII. (vládl 1509–1547) a jeho manželky Anny Boleynové. Jindřich VIII. však měl celkem šest manželek. Jeho první žena, Kateřina Aragonská, španělského původu a katolické víry, nedala Jindřichovi mužského dědice, jejich potomkem byla Marie, pozdější královna Marie I. zvaná Krvavá či Katolická, předchůdkyně Alžběty. Jindřich se rozhodl s Kateřinou Aragonskou rozvést a zplodit potomka s jinou ženou, římský papež však královský sňatek zrušit odmítl. Jindřich se nakonec rozhodl pro osamostatnění církve v Anglii, odmítl autoritu papeže a sám se jmenoval hlavou nově vzniklé anglikánské církve. Tímto krokem byla zahájena anglická reformace. Jeho dcera Marie I. nastoupila na trůn v roce 1553 a zahájila pokus o návrat Anglie ke katolické církvi. V této snaze neuspěla, navíc zemřela bez potomků a následníkem trůnu se stala její nevlastní sestra Alžběta.

Alžběta byla katolickou církví a anglickými katolíky považována za nelegitimní dítě, neuznávali její matku A. Boleynovou (později popravenou) za manželku Jindřicha VIII. Po nástupu na trůn se Alžběta jasně přiklonila na stranu anglikánů a anglické reformace, dokázala poté odvrátit občanskou válku, která mezi katolíky a anglikány hrozila. Anglikánská církev byla znovuobnovena roku 1519.
Alžbětina vláda byla umírněná a nábožensky tolerantní (především v prvnícm desetiletí). Za královnou stál po celou dobu jejího panování parlament a střední vrstvy obyvatelstva, jejichž podnikání podporovala. V roce 1570 byla římským papežem z katolické církve exkomunikována, to už ale její pevnou mocenskou pozici nemohlo ohrozit.

Opírala se o schopné nižší šlechtice, neurozené, ale nadané osobnosti povyšovala za jejich zásluhy do šlechtického stavu. Tímto případem byl i sir Francis Drake. Zprvu mořeplavec a pirát, který se souhlasem a podporou Alžběty přepadával španělské obchodní lodě, převážející zlaté poklady z Ameriky do Evropy. Za války mezi Anglií a Španělskem, která následně propukla i díky Alžbětině podpoře nizozemského povstání a občanské války vůči Španělům, v roce 1588 Drake porazil se slabší anglickou flotilou španělskou Armadu, obrovskou flotilu. Jejím zničením si Anglie zabezpečila volný přístup do světových moří a stala se jednou z námořních velmocí, posílila svůj vliv i jako nejsilnější protestantský stát v Evropě. Španělskou porážkou mohla Alžběta zahájit i anglickou kolonizaci zámořských území. Sir Walter Raleigh tak v Severní Americe založil Virginii, první anglickou kolonii pojmenovanou po Alžbětě (panenské královně – virgin). Roku 1600 vznikla Východoindická společnost, zaměřená na obchod v prostoru jižní Asie.

Alžbětina příbuzná Marie Stuartovna, skotská královna a pravnučka anglického krále Jindřicha VII., se začala po smrti Marie Tudorovny považovat za právoplatnou dědičku anglického trůnu. Poté, co proti ní vypukla vzpoura ve Skotsku, se uchýlila do Anglie, kde ji však Alžběta kvůli obavám o trůn uvěznila. Po dlouholetém věznění ji v roce 1587 nechala popravit. Skotský král Jakub I., syn Marie Stuartovny, se ale po smrti Alžběty v roce 1603 stal z její vůle anglickým králem a zahájil vládu rodu Stuartovců v Anglii.
V období zlatého věku do Anglie plně pronikla renesance a myšlenky humanismu. Mezi nejvýznamnější tvůrce tohoto období patří například F. Bacon, E. Spencer, B. Jonson, Ch. Marlowe nebo W. Shakespeare.